Chapter: 4 

The Rattrap    

    đŸ‘‰Download Books PDF
    đŸ‘‰Paid Answer          (Buy Now)

TEXTBOOK EXERCISES

1. From where did the peddler get the idea of the world being a rattrap?

āĻĒৃāĻĨিā§ąীāĻ–āύ āĻ•'ā§° āĻĒā§°া ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒ āĻšোā§ąাā§° āϧাā§°āĻŖা āĻĒাāχāĻ›িāϞ?

Answer: One day the peddler was thinking of his rattraps. Suddenly he was struck by an idea. His rattraps reminded him of one thing. The whole world about him was nothing but a rattrap. Its lands, seas, cities and villages existed only to set baits for people. It offered riches and joys, shelter and food as baits. They were like rattraps which offered cheese and pork for rats.

āĻāĻĻিāύ āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āϤেāĻ“ঁā§° ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° āĻ•āĻĨা āĻ­াāĻŦি āφāĻ›িāϞ। āĻšāĻ াāϤে āϤেāĻ“ঁ āĻāϟা āϧাā§°āĻŖাā§° āĻĻ্āĻŦাā§°া āφāĻ•্ā§°াāύ্āϤ āĻš'āϞ। āϤেāĻ“ঁā§° ā§°েāϟ্ā§°েāĻĒে āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻāϟা āĻ•āĻĨা āĻŽāύāϤ āĻĒেāϞাāχ āĻĻিāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁā§° āĻŦিāώāϝ়ে āĻ—োāϟেāχ āĻĒৃāĻĨিā§ąীāĻ–āύ āĻāϟা ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° āĻŦাāĻšিā§°ে āφāύ āĻāĻ•ো āύাāĻ›িāϞ। āχāϝ়াā§° āĻ­ূāĻŽি, āϏাāĻ—ā§°, āϚāĻšā§° āφ⧰ু āĻ—াāĻ“ঁāĻŦোā§° āĻ•েā§ąāϞ āĻŽাāύুāĻšā§° āĻŦাāĻŦে āϟোāĻĒ āύিā§°্āϧাā§°āĻŖ āϕ⧰াā§° āĻŦাāĻŦেāĻšে āĻŦিāĻĻ্āϝāĻŽাāύ āφāĻ›িāϞ। āχ āϧāύ āφ⧰ু āφāύāύ্āĻĻ, āφāĻļ্ā§°āϝ় āφ⧰ু āĻ–াāĻĻ্āϝāĻ• āϟোāĻĒ āĻšিāϚাāĻĒে āφāĻ—āĻŦāĻĸ়াāχāĻ›িāϞ। āϏেāχāĻŦোā§° ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° āĻĻā§°ে āφāĻ›িāϞ āϝিāϝ়ে āύিāĻ—āύিā§° āĻŦাāĻŦে āϚীāϜ āφ⧰ু āĻ—াāĻšā§°িā§° āĻŽাংāϏ āφāĻ—āĻŦāĻĸ়াāχāĻ›িāϞ।

2. Why was he amused by this idea?

āϤেāĻ“ঁ āĻāχ āϧাā§°āĻŖাāϟোā§° āĻĻ্āĻŦাā§°া āĻ•িāϝ় āφāĻŽোāĻĻ āĻĒাāχāĻ›িāϞ?

Answer: The peddler was amused by the idea of the world being a big rattrap. All its riches and joys, shelter and food were just baits. They were to trap the people in. People run after such things and suffer in the end. In this way, he could philosophise his sad and monotonous life.

āĻĒৃāĻĨিā§ąীāĻ–āύ āĻāϟা āĻĄাāϙ⧰ ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒ āĻšোā§ąাā§° āϧাā§°āĻŖাāϟোāϤ āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ āφāĻŽোāĻĻ āĻĒাāχāĻ›িāϞ। āχāϝ়াā§° āϏāĻ•āϞো āϧāύ āφ⧰ু āφāύāύ্āĻĻ, āφāĻļ্ā§°āϝ় āφ⧰ু āĻ–াāĻĻ্āϝ āĻ•েā§ąāϞ āϟোāĻĒ āφāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁāϞোāĻ•ে āĻŽাāύুāĻšāĻŦোā§°āĻ• āĻĢাāύ্āĻĻāϤ āĻĒেāϞাāĻŦ āϞাāĻ—িāĻ›িāϞ। āĻŽাāύুāĻšে āĻāύে āϧ⧰āĻŖā§° āĻŦāϏ্āϤুā§° āĻĒিāĻ›āϤ āĻĻৌā§°ে āφ⧰ু āĻļেāώāϤ āĻ•āώ্āϟ āĻĒাāϝ়। āĻāύেāĻĻā§°ে, āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁā§° āĻĻুāĻ–ী āφ⧰ু āĻāĻ•āϘেāϝ়াāĻŽী āϜীā§ąāύāĻ• āĻĻā§°্āĻļāύ āϕ⧰িāĻŦ āĻĒাā§°িāĻ›িāϞ।

3. Did the peddler expect the kind of hospitality that he received from the crofter?

āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°ā§° āĻĒā§°া āϝি āϧ⧰āĻŖā§° āφāϤিāĻĨ্āϝ āϞাāĻ­ āϕ⧰িāĻ›িāϞ āϏেāϝ়া āφāĻļা āϕ⧰িāĻ›িāϞ āύেāĻ•ি?

Answer: No, the peddler never expected that kind of hospitality. He expected “sour faces” greeting him. He knocked at the door of the cottage to ask shelter for the night. He was pleasantly received. The host was happy to get someone to talk to in his loneliness. He was served with supper and given tobacco for smoking. He played “mjolis” with the host.

āύāĻšāϝ়, āĻĒেāĻĄāϞাā§°ে āĻ•েāϤিāϝ়াāĻ“ āϤেāύে āϧ⧰āĻŖā§° āφāϤিāĻĨ্āϝ āφāĻļা āϕ⧰া āύাāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āφāĻļা āϕ⧰িāĻ›িāϞ āϝে āϤেāĻ“ঁāĻ• āϏāĻŽ্āĻ­াāώāĻŖ āϜāύোā§ąা "āϟেāĻ™া āĻŽুāĻ–"। ā§°াāϤিāϟোā§° āĻŦাāĻŦে āφāĻļ্ā§°āϝ় āĻŦিāϚাā§°ি āϤেāĻ“ঁ āĻ•ুāϟিā§°ā§° āĻĻুā§ąাā§°āϤ āϟোāϕ⧰ āĻŽাā§°িāϞে। āϤেāĻ“ঁāĻ• āφāύāύ্āĻĻāĻĻাāϝ়āĻ•āĻ­াā§ąে āĻ—্ā§°āĻšāĻŖ āϕ⧰া āĻšৈāĻ›িāϞ। āĻ—ৃāĻšāϏ্āĻĨāχ āĻ•াā§°োāĻŦাā§° āϏৈāϤে āϤেāĻ“ঁā§° āĻāĻ•াāĻ•ীāϤ্āĻŦāϤ āĻ•āĻĨা āĻĒাāϤিāĻŦāϞৈ āĻĒাāχ āϏুāĻ–ী āĻšৈāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁāĻ• ā§°াāϤিā§° āφāĻšাā§°ā§° āϏৈāϤে āĻĒā§°িā§ąেāĻļāύ āϕ⧰া āĻšৈāĻ›িāϞ āφ⧰ু āϧূāĻŽāĻĒাāύ⧰ āĻŦাāĻŦে āϧāĻĒাāϤ āĻĻিāϝ়া āĻšৈāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āφāϝ়োāϜāϕ⧰ āϏৈāϤে "āĻŽāϜোāϞিāĻ›" āĻ–েāϞিāĻ›িāϞ।

4. Why was the crofter so talkative and friendly with the peddler?

āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°āϜāύ āĻ•িāϝ় āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āϏৈāϤে āχāĻŽাāύ āĻŦাāĻ•āĻĒāϟু āφ⧰ু āĻŦāύ্āϧুāϤ্āĻŦāĻĒূā§°্āĻŖ āφāĻ›িāϞ?

Answer: The crofter was only serving himself by serving the peddler. He was an old man without wife or child. Naturally, he was happy to get someone to talk to in his loneliness. So he was so talkative and friendly with the peddler.

āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°ে āĻ•েā§ąāϞ āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āϏেā§ąা āϕ⧰ি āύিāϜāĻ•ে āϏেā§ąা āϕ⧰ি āφāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āĻĒāϤ্āύী āĻŦা āϏāύ্āϤাāύ āĻ…āĻŦিāĻšāύে āĻāϜāύ āĻŦৃāĻĻ্āϧ āĻŦ্āϝāĻ•্āϤি āφāĻ›িāϞ। āϏ্āĻŦাāĻ­াā§ąিāĻ•āϤে, āϤেāĻ“ঁ āĻ•াā§°োāĻŦাā§° āϏৈāϤে āϤেāĻ“ঁā§° āĻāĻ•াāĻ•ীāϤ্āĻŦāϤ āĻ•āĻĨা āĻĒাāϤিāĻŦāϞৈ āĻĒাāχ āϏুāĻ–ী āĻšৈāĻ›িāϞ। āĻ—āϤিāĻ•ে āϤেāĻ“ঁ āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āϏৈāϤে āχāĻŽাāύ āĻŦাāĻ•āĻĒāϟু āφ⧰ু āĻŦāύ্āϧুāϤ্āĻŦāĻĒূā§°্āĻŖ āφāĻ›িāϞ।

5. Why did he show the thirty kronor to the peddler?

āϤেāĻ“ঁ āĻ•িāϝ় āϤ্ā§°িāĻļ āĻ•্ā§°'āύাā§°āϟো āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āĻĻেāĻ–ুā§ąাāχāĻ›িāϞ?

Answer: He showed the thirty kronors merely to test and tempt his guest. The old man took down a leather pouch which hung on the window frame. He picked out three wrinkled ten-kronor banknotes before the eyes of the peddler. Then he stuffed them back into the pouch. He did so to set a bait for the peddler.

āϤেāĻ“ঁ āĻ•েā§ąāϞ āϤেāĻ“ঁā§° āĻ…āϤিāĻĨিāĻ• āĻĒā§°ীāĻ•্āώা āφ⧰ু āĻĒ্ā§°āϞোāĻ­িāϤ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āϤ্ā§°িāĻļāĻ•্ā§°'āύাā§° āĻĻেāĻ–ুā§ąাāχāĻ›িāϞ। āĻŦৃāĻĻ্āϧāϜāύে āĻ–িā§°িāĻ•ীā§° āĻĢ্ā§°েāĻŽāϤ āĻ“āϞāĻŽি āĻĨāĻ•া āĻāϟা āϚাāĻŽā§°াā§° āĻĒাāωāϚ āϤāϞāϞৈ āϞৈ āĻ—ৈāĻ›িāϞ। āϏে āĻĒেāĻĄāϞাā§°েā§° āϚোāĻ–েā§° āϏাāĻŽāύে āϤিāύিāϟা āĻ•ুāĻž্āϚিāϤ āĻĻāĻļ-āĻ•্āϰোāύাā§° ā§°ে āĻŦ্āϝাāĻ™্āĻ•āύোāϟ āĻŦেā§° āϕ⧰ে āφāύāϞ। āϤাā§° āĻĒিāĻ›āϤ āϤেāĻ“ঁ āϏেāχāĻŦোā§° āĻĒুāύ⧰ āĻĨāϞীāϟোāϤ āĻ­ā§°াāχ āĻĻিāϞে। āϤেāĻ“ঁ āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āĻŦাāĻŦে āĻāϟা āϟোāĻĒ āύিā§°্āϧাā§°āĻŖ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻāύে āϕ⧰িāĻ›িāϞ।

6. Did the peddler respect the confidence reposed in him by the crofter?

āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°ā§° āĻĻ্āĻŦাā§°া āϤেāĻ“ঁā§° āĻ“āĻĒā§°āϤ āĻĒুāĻ¨ā§°ā§ąাāχ āĻĻিāϝ়া āφāϤ্āĻŽāĻŦিāĻļ্āĻŦাāϏāĻ• āĻĒেāĻĄেāϞাā§°āϜāύে āϏāύ্āĻŽাāύ āϕ⧰িāĻ›িāϞ āύেāĻ•ি?

Answer: No, the peddler didn’t respect the confidence reposed in him by the crofter. He fell an easy prey to temptation. Half an hour later, he stood again before the window. He smashed a pane and stuck in his hand. He got hold of the pouch and took out the money. It was a breach of faith.

āύāĻšāϝ়, āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°ā§° āĻĻ্āĻŦাā§°া āϤেāĻ“ঁā§° āĻ“āĻĒā§°āϤ āĻĒুāĻ¨ā§°ā§ąাāχ āĻĻিāϝ়া āφāϤ্āĻŽāĻŦিāĻļ্āĻŦাāϏāĻ• āϏāύ্āĻŽাāύ āϕ⧰া āύাāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āĻĒ্ā§°āϞোāĻ­āύ⧰ āϏāĻšāϜ āϚিāĻ•াā§° āĻšৈāĻ›িāϞ। āφāϧা āϘāύ্āϟা āĻĒā§°ে, āϏে āφāĻŦাā§° āϜাāύাāϞাā§° āϏাāĻŽāύে āĻĻাঁāĻĄ়িāϝ়ে āĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āĻāĻ–āύ āĻĢāϞāĻ• āĻ­াāĻ™ি āĻšাāϤāϤ āϞাāĻ—ি āĻĨাāĻ•িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āĻĨāϞীāϟো āϧ⧰ি āϟāĻ•াāĻ–িāύি āωāϞিāϝ়াāχ āĻ›িāϞ। āĻāχāϟো āĻŦিāĻļ্āĻŦাāϏāĻ­āĻ™্āĻ— āφāĻ›িāϞ।

7. What made the peddler think that he had indeed fallen into a rattrap?

āĻ•িāĻšে āϏ⧰āĻŦā§°াāĻšāĻ•াā§°ীāϜāύāĻ• āĻ­াāĻŦিāĻŦāϞৈ āĻŦাāϧ্āϝ āϕ⧰িāĻ›িāϞ āϝে āϤেāĻ“ঁ āϏঁāϚাāĻ•ৈāϝ়ে āĻāϟা ā§°াāϟāϟ্ā§°েāĻĒāϤ āĻĒā§°িāĻ›িāϞ?

Answer: The peddler recalled his thoughts about the world and rattrap. Now his own turn had come. He had let himself befooled by a bait and had been caught. He thought of the thirty kronors that he stole. And now the ironmaster was inviting him to his manor house. He was throwing himself into the lion’s den.

āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āĻĒৃāĻĨিā§ąী āφ⧰ু ā§°াāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° āĻŦিāώāϝ়ে āϤেāĻ“ঁā§° āϚিāύ্āϤাā§° āĻ•āĻĨা āĻŽāύāϤ āĻĒেāϞাāχāĻ›িāϞ। āĻāϤিāϝ়া āϤেāĻ“ঁā§° āύিāϜ⧰ āĻĒাāϞ āφāĻšিāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āύিāϜāĻ•ে āĻāϟা āϟোāĻĒāϤ āĻŦোāĻ•া āĻŦāύাāĻŦāϞৈ āĻĻিāĻ›িāϞ āφ⧰ু āϧ⧰া āĻĒā§°িāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āϚুā§°ি āϕ⧰া āϤ্ā§°িāĻļāĻ•্ā§°āύ⧰ āĻ•āĻĨা āĻ­াāĻŦিāĻ›িāϞ। āφ⧰ু āĻāϤিāϝ়া āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āϤেāĻ“ঁāĻ• āϤেāĻ“ঁā§° āĻŽāύোā§° āϘ⧰āϞৈ āύিāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϕ⧰ি āφāĻ›িāϞ। āϏি āύিāϜāĻ•ে āϏিংāĻšā§° āĻ—ুāĻšাāϤ āĻĒেāϞাāχ āĻĻিāĻ›িāϞ।

8. Why did the ironmaster speak kindly to the peddler and invite him home?

āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻ•িāϝ় āϏ⧰āĻŦā§°াāĻšāĻ•াā§°ীāϜāύ⧰ āϏৈāϤে āĻĻāϝ়াā§°ে āĻ•āĻĨা āĻĒাāϤিāĻ›িāϞ āφ⧰ু āϤেāĻ“ঁāĻ• āϘ⧰āϞৈ āύিāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϕ⧰িāĻ›িāϞ?

Answer: The ironmaster took the peddler for an old acquaintance. He had seen the stranger in darkness. The ironmaster’s wife was dead. His boys were abroad. Only his eldest daughter was with him. They didn’t have any company for Christmas. So the ironmaster spoke kindly to the peddler and invited him home.

āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āĻāϜāύ āĻĒুā§°āĻŖি āĻĒā§°িāϚিāϤ āĻŦ্āϝāĻ•্āϤিā§° āĻŦাāĻŦে āϞৈ āĻ—ৈāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āĻ…āϚিāύাāĻ•ি āϜāύāĻ• āĻ…āύ্āϧāĻ•াā§°āϤ āĻĻেāĻ–িāĻ›িāϞ। āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ā§° āĻĒāϤ্āύীā§° āĻŽৃāϤ্āϝু āĻšৈāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁā§° āϞ'ā§°াāĻŦোā§° āĻŦিāĻĻেāĻļāϤ āφāĻ›িāϞ। āĻ•েā§ąāϞ āϤেāĻ“ঁā§° āĻĄাāϙ⧰ āĻ›োā§ąাāϞীāϜāύীāĻšে āϤেāĻ“ঁā§° āϞāĻ—āϤ āφāĻ›িāϞ। āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāϛ⧰ āĻŦাāĻŦে āϤেāĻ“ঁāϞোāϕ⧰ āĻ•োāύো āĻ•োāĻŽ্āĻĒাāύী āύাāĻ›িāϞ। āĻ—āϤিāĻ•ে āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āϏ⧰āĻŦā§°াāĻšāĻ•াā§°ীāϜāύ⧰ āϏৈāϤে āĻ…āύুāĻ—্ā§°āĻš āϕ⧰ি āĻ•āĻĨা āĻĒাāϤিāĻ›িāϞ āφ⧰ু āϤেāĻ“ঁāĻ• āϘ⧰āϞৈ āύিāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϕ⧰িāĻ›িāϞ।

9. Why did the peddler decline the invitation?

āĻĒেāĻĄāϞাā§°ে āύিāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āĻ•িāϝ় āĻĒ্ā§°āϤ্āϝাāĻ–্āϝাāύ āϕ⧰িāĻ›িāϞ?

Answer: The ironmaster invited the peddler to come home with him. But it didn’t please the peddler. He looked quite alarmed. It would be like throwing himself voluntarily into the lion’s den. Perhaps the ironmaster was throwing a bait. He didn’t  want to be caught in. Therefore, he declined the invitation.

āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āϤেāĻ“ঁā§° āϏৈāϤে āϘ⧰āϞৈ āφāĻšিāĻŦāϞৈ āφāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϜāύাāχāĻ›িāϞ। āĻ•িāύ্āϤু āχ āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āϏāύ্āϤুāώ্āϟ āϕ⧰া āύাāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁāĻ• āϝāĻĨেāώ্āϟ āϏāϤ⧰্āĻ• āĻĻেāĻ–াāχāĻ›িāϞ। āĻāχāϟো āύিāϜāĻ•ে āϏ্āĻŦেāϚ্āĻ›াāχ āϏিংāĻšā§° āĻ—ুāĻšাāϤ āĻĒেāϞাāχ āĻĻিāϝ়াā§° āĻĻā§°ে āĻš'āĻŦ। āϏāĻŽ্āĻ­ā§ąāϤঃ āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻāϟা āϟোāĻĒ āύিāĻ•্āώেāĻĒ āϕ⧰িāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āϧ⧰া āĻĒā§°িāĻŦ āύিāĻŦিāϚাā§°িāĻ›িāϞ। āϏেāϝ়েāĻšে, āϤেāĻ“ঁ āφāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āĻĒ্ā§°āϤ্āϝাāĻ–্āϝাāύ āϕ⧰িāĻ›িāϞ।


10. What made the peddler accept Edla Willmansson’s invitation?

āĻ•িāĻšে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āĻāĻĄāϞা āωāχāϞāĻŽেāύāĻ›āύ⧰ āύিāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āĻ—্ā§°āĻšāĻŖ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻŦাāϧ্āϝ āϕ⧰িāĻ›িāϞ?

Answer: Miss Willmansson, ironmaster’s daughter, came to the forge to persuade him. She looked at him compassionately. She requested him to stay with them over Christmas Eve. Her friendly and persuasive manner made him accept her invitation. 

āφāχ⧰āĻŖāĻŽাāώ্āϟাā§°ā§° āĻ›োā§ąাāϞী āĻŽিāĻ› āωāχāϞāĻŽেāύāĻ›āύে āϤেāĻ“ঁāĻ• āϏৈāĻŽাāύ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻĢā§°্āϜāϞৈ āφāĻšিāĻ›িāϞ। āϏে āϏāĻšাāύুāĻ­ূāϤিāϰ āϏাāĻĨে āϤাāϰ āĻĻিāĻ•ে āϤাāĻ•াāϞ। āϤাāχ āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāϛ⧰ āĻĒ্ā§°াāĻ•āĻŽুāĻšূā§°্āϤāϤ āϤেāĻ“ঁāϞোāϕ⧰ āϏৈāϤে āĻĨাāĻ•িāĻŦāϞৈ āĻ…āύুā§°োāϧ āϕ⧰িāĻ›িāϞ। āϤাāχ⧰ āĻŦāύ্āϧুāϤ্āĻŦāĻĒূā§°্āĻŖ āφ⧰ু āĻĒ্ā§°েā§°āĻŖাāĻĻাāϝ়āĻ• āφāϚ⧰āĻŖে āϤেāĻ“ঁāĻ• āϤাāχ⧰ āύিāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āĻ—্ā§°āĻšāĻŖ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻŦাāϧ্āϝ āϕ⧰িāĻ›িāϞ। 

11. What doubts did Edla have about the peddler?

āĻāĻĄāϞাā§° āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ⧰ āĻŦিāώāϝ়ে āĻ•ি āϏāύ্āĻĻেāĻš āφāĻ›িāϞ?

Answer: Miss Willmansson saw the peddler carefully. She seemed to be quite frightened. She had doubts that he had stolen something . It was also possible that he had escaped from the prison. He was having a hard time. Things had gone downhill with him very badly. He didn’t look like an educated man.

āĻŽিāĻ› āωāχāϞāĻŽেāύāĻ›āύে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āϏাā§ąāϧাāύে āĻĻেāĻ–িāĻ›িāϞ। āϤাāχ āϝāĻĨেāώ্āϟ āĻ­āϝ় āĻ–াāχ āĻĨāĻ•া āϝেāύ āϞাāĻ—িāĻ›িāϞ। āϤাāχ⧰ āϏāύ্āĻĻেāĻš āφāĻ›িāϞ āϝে āϏি āĻ•িāĻŦা āϚুā§°ি āϕ⧰িāĻ›িāϞ। āĻāχāϟোāĻ“ āϏāĻŽ্āĻ­ā§ą āφāĻ›িāϞ āϝে āϤেāĻ“ঁ āĻ•াā§°াāĻ—াā§°ā§° āĻĒā§°া āĻĒāϞাāχ āĻ—ৈāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āĻ•āĻ িāύ āϏāĻŽāϝ় āĻ…āϤিāĻŦাāĻšিāϤ āϕ⧰ি āφāĻ›িāϞ। āĻŦāϏ্āϤুāĻŦোā§° āϤেāĻ“ঁā§° āϏৈāϤে āĻŦā§° āĻŦেāϝ়াāĻ•ৈ āϤāϞāϞৈ āĻ—ৈāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻāϜāύ āĻļিāĻ•্āώিāϤ āĻŽাāύুāĻšā§° āĻĻā§°ে āĻĻেāĻ–া āύাāĻ›িāϞ।

12. When did the ironmaster realise his mistake?

āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻ•েāϤিāϝ়া āϤেāĻ“ঁā§° āĻ­ুāϞ āĻ…āύুāĻ­ā§ą āϕ⧰িāĻ›িāϞ?

Answer: The peddler stood well groomed in front of his host. Now he saw him in broad daylight. The ironmaster didn’t seem to be pleased. Now everything became quite clear. There was no scope of any mistake. He was not his old regimental comrade. The ironmaster felt cheated and realised his mistake.

āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āϤেāĻ“ঁā§° āĻ—ৃāĻšāϏ্āĻĨā§° āϏāύ্āĻŽুāĻ–āϤ āĻ­াāϞāĻĻā§°ে āϏāϜ্āϜিāϤ āĻšৈ āĻĨিāϝ় āĻšৈāĻ›িāϞ। āĻāϤিāϝ়া āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻĻিāύ⧰ āĻĒোāĻšā§°āϤ āĻĻেāĻ–িāĻ›িāϞ। āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°āϜāύ āϏāύ্āϤুāώ্āϟ āĻšোā§ąা āϝেāύ āύাāϞাāĻ—িāĻ›িāϞ। āĻāϤিāϝ়া āϏāĻ•āϞো āĻŦোā§° āϏāĻŽ্āĻĒূā§°্āĻŖ āϏ্āĻĒāώ্āϟ āĻšৈ āĻĒā§°িāϞ। āĻ•োāύো āĻ­ুāϞ⧰ āϏুāϝোāĻ— āύাāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁā§° āĻĒুā§°āĻŖি ā§°েāϜিāĻŽেāύ্āϟেāϞ āĻ•āĻŽā§°েāĻĄ āύাāĻ›িāϞ। āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻĒ্ā§°āϤাā§°িāϤ āĻ…āύুāĻ­ā§ą āϕ⧰িāĻ›িāϞ āφ⧰ু āϤেāĻ“ঁā§° āĻ­ুāϞ āĻ…āύুāĻ­ā§ą āϕ⧰িāĻ›িāϞ।

13. What did the peddler say in his defence when it was clear that he was not the person the ironmaster had thought he was?

āϝেāϤিāϝ়া āĻāχāϟো āϏ্āĻĒāώ্āϟ āĻšৈāĻ›িāϞ āϝে āϤেāĻ“ঁ āϏেāχ āĻŦ্āϝāĻ•্āϤি āύāĻšāϝ় āϝিāϟো āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻ­াāĻŦিāĻ›িāϞ āϤেāϤিāϝ়া āĻĒেāĻĄāϞাā§°ে āϤেāĻ“ঁā§° āĻĒ্ā§°āϤিā§°āĻ•্āώাāϤ āĻ•ি āĻ•ৈāĻ›িāϞ?

Answer: It was clear that the peddler was not the person the ironmaster had thought he was. The peddler defended himself. He didn’t cheat anybody. He never pretended to be any thing but a poor peddler. He meant no harm to them. He could put on his rags again and go away.

āĻāχāϟো āϏ্āĻĒāώ্āϟ āφāĻ›িāϞ āϝে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ āϏেāχ āĻŦ্āϝāĻ•্āϤি āύāĻšāϝ় āϝিāϜāύ āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻ­াāĻŦিāĻ›িāϞ āϝে āϤেāĻ“ঁ āφāĻ›িāϞ। āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āύিāϜāĻ•ে ā§°āĻ•্āώা āϕ⧰িāϞে। āϤেāĻ“ঁ āĻ•াāĻ•ো āĻĒ্ā§°āϤাā§°āĻŖা āϕ⧰া āύাāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āĻ•েāϤিāϝ়াāĻ“ āĻāϜāύ āĻĻā§°িāĻĻ্ā§° āϏ⧰āĻŦā§°াāĻšāĻ•াā§°ীā§° āĻŦাāĻšিā§°ে āφāύ āĻ•োāύো āĻŦāϏ্āϤু āĻŦুāϞি āĻ­াāĻ“ āϞোā§ąা āύাāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁāϞোāϕ⧰ āĻ•োāύো āĻ•্āώāϤি āύāϕ⧰িāϞে। āϏি āϤাā§° āϚিā§°াāĻŦোā§° āĻĒুāύ⧰ āĻĒিāύ্āϧি āφঁāϤ⧰ি āϝাāĻŦ āĻĒাā§°ে।


14. Why did Edla still entertain the peddler even after she knew the truth about him?

āĻāĻĄāϞাāχ āϤেāĻ“ঁā§° āĻŦিāώāϝ়ে āϏঁāϚা āĻ•āĻĨা āϜāύাā§° āĻĒাāĻ›āϤো āĻ•িāϝ় āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āĻŽāύোā§°āĻž্āϜāύ āĻĻিāĻ›িāϞ?

Answer: The peddler’s identity had been exposed. The ironmaster asked him to go away at once. But his daughter Miss Edla Willmansson still thought differently. The peddler was not welcome anywhere. He should enjoy at least  a day of peace with them. They had invited, and “promised him Christmas cheer”.

āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āĻĒā§°িāϚāϝ় āωāύ্āĻŽোāϚিāϤ āĻšৈāĻ›িāϞ। āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻāĻ•েāĻŦাā§°āϤে āφঁāϤ⧰ি āϝাāĻŦāϞৈ āĻ•ৈāĻ›িāϞ। āĻ•িāύ্āϤু āϤেāĻ“ঁā§° āϜীāϝ়েāĻ• āĻŽিāĻ› āĻāĻĄāϞা āωāχāϞāĻŽেāύāĻ›āύে āĻāϤিāϝ়াāĻ“ āĻŦেāϞেāĻ— āϧ⧰āĻŖে āĻ­াāĻŦিāĻ›িāϞ। āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āĻ•'āϤো āϏ্āĻŦাāĻ—āϤāĻŽ āϜāύোā§ąা āĻšোā§ąা āύাāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁāϞোāϕ⧰ āϏৈāϤে āĻ•āĻŽেāĻ“ āĻāϟা āĻļাāύ্āϤিā§° āĻĻিāύ āωāĻĒāĻ­োāĻ— āϕ⧰া āωāϚিāϤ। āϤেāĻ“ঁāϞোāĻ•ে āφāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϜāύাāχāĻ›িāϞ āφ⧰ু "āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāϛ⧰ āφāύāύ্āĻĻā§° āĻĒ্ā§°āϤিāĻļ্ā§°ুāϤি āĻĻিāĻ›িāϞ"।

15. Why was Edla happy to see the gift left by the peddler?

āĻāĻĄāϞাāχ āĻ•িāϝ় āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āĻĻ্āĻŦাā§°া āĻā§°ি āĻĻিāϝ়া āωāĻĒāĻšাā§°āϟো āĻĻেāĻ–ি āϏুāĻ–ী āĻšৈāĻ›িāϞ?

Answer: Edla was happy to see the gift left for her by the peddler. Her father didn’t have good opinion about him. At the church they heard that a man who sold rattraps had robbed the old crofter. The peddler had left thirty kronors for their rightful owner. She was happy to note that he was not a theif. She felt happy and grateful to him.

āĻāĻĄāϞাāχ āϤাāχ⧰ āĻŦাāĻŦে āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āĻĻ্āĻŦাā§°া āĻā§°ি āĻĻিāϝ়া āωāĻĒāĻšাā§°āϟো āĻĻেāĻ–ি āϏুāĻ–ী āĻšৈāĻ›িāϞ। āϤাāχ⧰ āĻĻেāωāϤাāϕ⧰ āϤেāĻ“ঁā§° āĻŦিāώāϝ়ে āĻ­াāϞ āĻŽāϤাāĻŽāϤ āύাāĻ›িāϞ। āĻ—ীā§°্āϜাāϤ āϤেāĻ“ঁāϞোāĻ•ে āĻļুāύিāĻ›িāϞ āϝে ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒ āĻŦিāĻ•্ā§°ী āϕ⧰া āĻāϜāύ āĻŽাāύুāĻšে āĻĒুā§°āĻŖি āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°āϟো āϞুāϟি āϞৈāĻ›িāϞ। āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āϤেāĻ“ঁāϞোāϕ⧰ āϏāĻ িāĻ• āĻ—ā§°াāĻ•ীā§° āĻŦাāĻŦে āϤ্ā§°িāĻļ āĻ•্ā§°āύ⧰ āĻā§°ি āĻ—ৈāĻ›িāϞ। āϤাāχ āĻāχāϟো āĻŽāύ āϕ⧰ি āϏুāĻ–ী āĻšৈāĻ›িāϞ āϝে āϤেāĻ“ঁ āĻĨিāĻĢ āύাāĻ›িāϞ। āϤাāχ āϤেāĻ“ঁā§° āĻĒ্ā§°āϤি āϏুāĻ–ী āφ⧰ু āĻ•ৃāϤāϜ্āĻž āĻ…āύুāĻ­ā§ą āϕ⧰িāĻ›িāϞ।

16. Why did the peddler sign himself as Captain von stahle?

āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āύিāϜāĻ•ে āĻ•েāĻĒ্āϟেāχāύ āĻ­āύ āώ্āϟাāĻšāϞ āĻšিāϚাāĻĒে āĻ•িāϝ় āϏ্āĻŦাāĻ•্āώ⧰ āϕ⧰িāĻ›িāϞ?

Answer: The peddler was a vagabond. But at the ironmaster’s house he was honoured as captain. In this role, he raised himself above petty temptations. He escaped being caught into the world’s rattrap. Kindness and hospitality shown by Edla towards him moved him completely. So he signed himself as captain Von Stahle.

āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ āĻāϜāύ āĻ­āĻŦāϘুā§°ে āφāĻ›িāϞ। āĻ•িāύ্āϤু āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ā§° āϘ⧰āϤ āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻ…āϧিāύাāϝ়āĻ• āĻšিāϚাāĻĒে āϏāύ্āĻŽাāύিāϤ āϕ⧰া āĻšৈāĻ›িāϞ। āĻāχ āϚ⧰িāϤ্ā§°āϤ, āϤেāĻ“ঁ āύিāϜāĻ•ে āĻ•্āώুāĻĻ্ā§° āĻĒ্ā§°āϞোāĻ­āύ⧰ āĻ“āĻĒā§°āϤ āϤুāϞি āϧ⧰িāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁ āĻĒৃāĻĨিā§ąীā§° ā§°াāϟāϟ্ā§°েāĻĒāϤ āϧ⧰া āĻĒā§°াā§° āĻĒā§°া āĻŦাāϚি āĻ—ৈāĻ›িāϞ। āĻāĻĄāϞাāχ āϤেāĻ“ঁā§° āĻĒ্ā§°āϤি āĻĻেāĻ–ুāĻ“ā§ąা āĻĻāϝ়া āφ⧰ু āφāϤিāĻĨ্āϝāχ āϤেāĻ“ঁāĻ• āϏāĻŽ্āĻĒূā§°্āĻŖā§°ূāĻĒে āĻĒ্ā§°েā§°িāϤ āϕ⧰িāĻ›িāϞ। āĻ—āϤিāĻ•ে āϤেāĻ“ঁ āύিāϜāĻ•ে āĻ…āϧিāύাāϝ়āĻ• āĻ­āύ āώ্āϟাāĻšāϞ āĻšিāϚাāĻĒে āϏ্āĻŦাāĻ•্āώ⧰ āϕ⧰িāĻ›িāϞ।

UNDERSTANDING THE TEXT

1. How does the peddler interpret the acts of kindness and hospitality shown by the crofter, the ironmaster and his daughter?

āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°, āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§° āφ⧰ু āϤেāĻ“ঁā§° āĻ›োā§ąাāϞীāϝ়ে āĻĻেāĻ–ুāĻ“ā§ąা āĻĻāϝ়া āφ⧰ু āφāϤিāĻĨ্āϝ⧰ āĻ•াā§°্āϝ্āϝāĻŦোā§° āĻ•āĻĸ়িāϝ়াāχ āφāύিāĻŦāϞৈ āĻĒেāĻĄেāϞাā§°ে āĻ•েāύেāĻĻā§°ে āĻŦ্āϝাāĻ–্āϝা āϕ⧰ে?

Answer: The peddler goes around selling small rattraps. He resorts to both begging and small thefts to keep his body and soul together. He interprets the acts of kindness and hospitality shown by different people differently. But Miss Edla’s kindness and sympathy arouse basic human qualities in him.

āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āϏ⧰ু ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒ āĻŦিāĻ•্ā§°ী āϕ⧰ি āϘূā§°ি āĻĢুā§°ে। āϤেāĻ“ঁ āύিāϜ⧰ āĻļā§°ীā§° āφ⧰ু āφāϤ্āĻŽাāĻ• āĻāĻ•েāϞāĻ—ে ā§°াāĻ–িāĻŦāϞৈ āĻ­িāĻ•্āώা āφ⧰ু āϏ⧰ু āϚুā§°ি āĻĻুāϝ়োāϟাā§° āφāĻļ্ā§°āϝ় āϞৈāĻ›ে। āϤেāĻ“ঁ āĻŦিāĻ­িāύ্āύ āĻŽাāύুāĻšে āĻĻেāĻ–ুāĻ“ā§ąা āĻĻāϝ়া āφ⧰ু āφāϤিāĻĨ্āϝ⧰ āĻ•াāĻŽāĻŦোā§° āĻŦেāϞেāĻ— āϧ⧰āĻŖে āĻŦ্āϝাāĻ–্āϝা āϕ⧰ে। āĻ•িāύ্āϤু āĻŽিāĻ› āĻāĻĄāϞাā§° āĻĻāϝ়া āφ⧰ু āϏāĻšাāύুāĻ­ূāϤিāϝ়ে āϤেāĻ“ঁā§° āĻŽাāϜ⧰ āĻŽৌāϞিāĻ• āĻŽাāĻ¨ā§ąীāϝ় āĻ—ুāĻŖāĻŦোā§° āϜাāĻ—্ā§°āϤ āϕ⧰ে।

                     The older crofter gives him a pleasant surprise. He is happy to find a man who he can talk to in his loneliness. He offers him super. They play “mjolis”. But the peddler violates the confidence that the host responses in him. He runs away with his money. Similarly, the peddler doesn’t seem to be much impressed by the kindness and hospitality shown by ironmaster. He  considers going to the manor house just like entering a  lion’s den. He doesn’t want to be trapped in.

āĻĄাāϙ⧰ āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°ে āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻāϟা āφāύāύ্āĻĻāĻĻাāϝ়āĻ• āφāĻļ্āϚ⧰্āϝ āĻĒ্ā§°āĻĻাāύ āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁ āĻāύে āĻāϜāύ āĻŽাāύুāĻš āĻŦিāϚাā§°ি āĻĒাāχ āϏুāĻ–ী āϝাā§° āϏৈāϤে āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁā§° āĻāĻ•াāĻ•ীāϤ্āĻŦāϤ āĻ•āĻĨা āĻĒাāϤিāĻŦ āĻĒাā§°ে। āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁāĻ• āϚুāĻĒাā§° āĻĒ্ā§°āĻĻাāύ āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁāϞোāĻ•ে "āĻŽāϜোāϞিāϚ" āĻ–েāϞে। āĻ•িāύ্āϤু āϏ⧰āĻŦā§°াāĻšāĻ•াā§°ীāϜāύে āϤেāĻ“ঁā§° āĻ“āĻĒā§°āϤ āĻ—ৃāĻšāϏ্āĻĨāχ āϏঁāĻšাā§°ি āĻĻিāϝ়া āφāϤ্āĻŽāĻŦিāĻļ্āĻŦাāϏ āωāϞংāϘা āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁ āύিāϜ⧰ āĻĒāχāϚা āϞৈ āĻĒāϞাāχ āϝাāϝ়। āĻāĻ•েāĻĻā§°ে, āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻĻেāĻ–ুāĻ“ā§ąা āĻĻāϝ়া āφ⧰ু āφāϤিāĻĨ্āϝ⧰ āĻĻ্āĻŦাā§°া āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ āĻŦেāĻ›ি āĻĒ্ā§°āĻ­াā§ąিāϤ āĻšোā§ąা āĻĻেāĻ–া āύাāϝাāϝ়। āϤেāĻ“ঁ āϏিংāĻšā§° āĻ—ুāĻšাāĻāϟাāϤ āĻĒ্ā§°ā§ąেāĻļ āϕ⧰াā§° āĻĻā§°েāχ āĻŽāύোā§° āϘ⧰āϞৈ āϝোā§ąাā§° āĻ•āĻĨা āĻŦিāĻŦেāϚāύা āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁ āĻ†ā§ąāĻĻ্āϧ āĻš'āĻŦ āύিāĻŦিāϚাā§°ে।

                            Finally, the  ironmaster’s daughter awakes the essential goodness in the peddler. He doesn’t want to put her to shame. He leaves thirty kronors to be given back to the old crofter. He writes a letter expressing his gratitude to her. He also leaves a Christmas present for her.

āĻ…ā§ąāĻļেāώāϤ, āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ā§° āĻ›োā§ąাāϞীāϝ়ে āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āĻ…āϤ্āϝাā§ąāĻļ্āϝāĻ•ীāϝ় āĻŽāĻ™্āĻ—āϞāĻŽāϝ়āϤাāĻ• āϜাāĻ—্ā§°āϤ āϕ⧰ে। āϏি āϤাāχāĻ• āϞাāϜāϤ āĻĒেāϞাāĻŦ āύিāĻŦিāϚাā§°ে। āϤেāĻ“ঁ āĻĒুā§°āĻŖি āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°āĻ• āϘূā§°াāχ āĻĻিāĻŦāϞৈ āϤ্ā§°িāĻļ āĻ•্ā§°āύ⧰ āĻā§°ি āĻĻিāϝ়ে। āϤেāĻ“ঁ āϤাāχ⧰ āĻĒ্ā§°āϤি āĻ•ৃāϤāϜ্āĻžāϤা āĻĒ্ā§°āĻ•াāĻļ āϕ⧰ি āĻāĻ–āύ āĻĒāϤ্ā§° āϞিāĻ–িāĻ›ে। āϤেāĻ“ঁ āϤাāχ⧰ āĻŦাāĻŦে āĻāϟা āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāĻ› āωāĻĒāĻšাā§°āĻ“ āĻā§°ি āĻĻিāϝ়ে।

2. What are the instances in the story that show that the character of the ironmaster is  different from that of his daughter in many ways?

āĻ•াāĻšিāύীāϟোāϤ āĻ•ি āωāĻĻাāĻšā§°āĻŖ āφāĻ›ে āϝিāϝ়ে āĻĻেāĻ–ুā§ąাāϝ় āϝে āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ā§° āϚ⧰িāϤ্ā§° āϟো āϤেāĻ“ঁā§° āĻ›োā§ąাāϞীā§° āϚ⧰িāϤ্ā§°āϤāĻ•ৈ āĻŦāĻšুāĻ•্āώেāϤ্ā§°āϤ āĻĒৃāĻĨāĻ•?

Answer: The character of the ironmaster is different from that of his  daughter. Miss Edla Willmansson. Various instances prove it. He is quite social  and a good host. They don’t have any company for Christmas. The ironmaster wants to invite the peddler at the farm-house but doesn’t succeed. He knows that Edla has more persuasive power than him. So he sends his daughter to persuade the peddler.

āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ā§° āϚ⧰িāϤ্ā§°āϟো āϤেāĻ“ঁā§° āϜীāϝ়েāϕ⧰ āϚ⧰িāϤ্ā§°āϤāĻ•ৈ āĻĒৃāĻĨāĻ•। āĻŽিāĻ› āĻāĻĄāϞা āωāχāϞāĻŽেāύāϚāύ। āĻŦিāĻ­িāύ্āύ āωāĻĻাāĻšā§°āĻŖে āχāϝ়াāĻ• āĻĒ্ā§°āĻŽাāĻŖ āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁ āϝāĻĨেāώ্āϟ āϏাāĻŽাāϜিāĻ• āφ⧰ু āĻāϜāύ āĻ­াāϞ āĻ—ৃāĻšāϏ্āĻĨ। āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāϛ⧰ āĻŦাāĻŦে āϤেāĻ“ঁāϞোāϕ⧰ āĻ•োāύো āĻ•োāĻŽ্āĻĒাāύী āύাāχ। āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻĢাā§°্āĻŽ-āĻšাāωāϚāϤ āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āύিāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϕ⧰িāĻŦ āĻŦিāϚাā§°ে āĻ•িāύ্āϤু āϏāĻĢāϞ āύāĻšāϝ়। āϤেāĻ“ঁ āϜাāύে āϝে āĻāĻĄāϞাā§° āϤেāĻ“ঁā§° āϤুāϞāύাāϤ āĻ…āϧিāĻ• āĻĒ্ā§°েā§°āĻŖাāĻĻাāϝ়āĻ• āĻļāĻ•্āϤি āφāĻ›ে। āĻ—āϤিāĻ•ে āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁā§° āϜীāϝ়েāĻ•āĻ• āϏৈāĻŽাāύ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻĒāĻ িāϝ়াāϝ়।

      Edla has basic human qualities. She has love and sympathy for the unfortunate people. Very soon  she wins the confidence of the peddler.

āĻāĻĄāϞাā§° āĻŽৌāϞিāĻ• āĻŽাāĻ¨ā§ąীāϝ় āĻ—ুāĻŖাāĻ—ুāĻŖ āφāĻ›ে। āĻĻুā§°্āĻ­āĻ—ীāϝ়া āĻŽাāύুāĻšā§° āĻĒ্ā§°āϤি āϤাāχ⧰ āĻŽā§°āĻŽ āφ⧰ু āϏāĻšাāύুāĻ­ূāϤি āφāĻ›ে। āĻ…āϤি āϏোāύāĻ•াāϞেāχ āϤাāχ āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āφāϤ্āĻŽāĻŦিāĻļ্āĻŦাāϏ āϜিāĻ•িāϞে।

        At last, the ironmaster comes to know the truth about the peddler. He becomes angry and threatens to call the sheriff. But Miss Edla Willmansson insists on his stay there. He is not welcome anywhere. The man whom they had invited and promised Christmas cheer must be chased away. She feels happy to find that the peddler is not a thief. He leaves thirty kronors to be given back to the old crofter. He also leaves a Christmas present for Edla.

āĻ…ā§ąāĻļেāώāϤ, āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ⧰ āĻŦিāώāϝ়ে āϏāϤ্āϝ āϜাāύিāĻŦ āĻĒাā§°িāϞে। āϤেāĻ“ঁ āĻ–ং āωāĻ িāĻ›িāϞ āφ⧰ু āĻļ্āĻŦেā§°িāĻĢāĻ• āĻŽাāϤিāĻŦāϞৈ āĻ­াāĻŦুāĻ•ি āĻĻিāĻ›িāϞ। āĻ•িāύ্āϤু āĻŽিāĻ› āĻāĻĄāϞা āωāχāϞāĻŽেāύāĻ›āύে āϤাāϤ āĻĨāĻ•াā§° āĻŦাāĻŦে āϜোā§° āĻĻিāĻ›িāϞ। āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻ•'āϤো āϏ্āĻŦাāĻ—āϤāĻŽ āϜāύোā§ąা āύāĻšāϝ়। āϝিāϜāύ āĻŽাāύুāĻšāĻ• āϤেāĻ“ঁāϞোāĻ•ে āφāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϜāύাāχāĻ›িāϞ āφ⧰ু āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāϛ⧰ āφāύāύ্āĻĻā§° āĻĒ্ā§°āϤিāĻļ্ā§°ুāϤি āĻĻিāĻ›িāϞ āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻ–েāĻĻি āĻĒāĻ িāϝ়াāĻŦ āϞাāĻ—িāĻŦ। āϤাāχ āϏুāĻ–ী āĻ…āύুāĻ­ā§ą āϕ⧰ে āϝে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ āϚোā§° āύāĻšāϝ়। āϤেāĻ“ঁ āĻĒুā§°āĻŖি āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°āĻ• āϘূā§°াāχ āĻĻিāĻŦāϞৈ āϤ্ā§°িāĻļ āĻ•্ā§°āύ⧰ āĻā§°ি āĻĻিāϝ়ে। āϤেāĻ“ঁ āĻāĻĄāϞাā§° āĻŦাāĻŦে āĻāϟা āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāĻ› āωāĻĒāĻšাā§°āĻ“ āĻā§°ি āĻ›ে।

3. The story has many instances of unexpected reactions from the characters to others’ behaviour. Pick out instances of these surprises.

āĻ•াāĻšিāύীāϟোāϤ āϚ⧰িāϤ্ā§°āĻŦোā§°ā§° āĻĒā§°া āφāύ⧰ āφāϚ⧰āĻŖāϞৈ āĻ…āĻĒ্ā§°āϤ্āϝাāĻļিāϤ āĻĒ্ā§°āϤিāĻ•্ā§°িāϝ়াā§° āĻŦāĻšুāϤো āωāĻĻাāĻšā§°āĻŖ āφāĻ›ে। āĻāχ āφāĻļ্āϚ⧰্āϝāĻŦোā§°ā§° āωāĻĻাāĻšā§°āĻŖ āĻŦোā§° āĻŦাāĻ›āύি āϕ⧰āĻ•।

Answer: The story “The Rattrap” is full of surprises. Characters often behave quite unexpectedly. The peddler’s character is full of contradictions. He sells small rattraps. But he doesn’t mind begging. He even resorts to petty thievery. The vagabond strangely has a philosophical attitude towards life.

"āĻĻ্āϝ ā§°াāϟāϟ্ā§°েāĻĒ" āĻ•াāĻšিāύীāϟো āφāϚ⧰িāϤ āĻšৈ āφāĻ›ে। āϚ⧰িāϤ্ā§°āĻŦোā§°ে āĻĒ্ā§°াāϝ়ে āĻāĻ•েāĻŦাā§°ে āĻ…āĻĒ্ā§°āϤ্āϝাāĻļিāϤ āφāϚ⧰āĻŖ āϕ⧰ে। āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āϚ⧰িāϤ্ā§°āϟো āĻŦিā§°োāϧেā§°ে āĻ­ā§°ি āφāĻ›ে। āϤেāĻ“ঁ āϏ⧰ু ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒ āĻŦিāĻ•্ā§°ী āϕ⧰ে। āĻ•িāύ্āϤু āϤেāĻ“ঁ āĻ­িāĻ•্āώা āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āφāĻĒāϤ্āϤি āύāϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁ āφāύāĻ•ি āĻ•্āώুāĻĻ্ā§° āĻĨিāϝ়ā§°িā§° āφāĻļ্ā§°āϝ় āĻ“ āϞাāϝ়। āĻ­āĻŦāϘুāϰেā§° āϜীā§ąāύ⧰ āĻĒ্ā§°āϤি āĻāĻ• āĻĻাā§°্āĻļāύিāĻ• āĻŽāύোāĻ­াā§ą āφāĻ›ে।

                Old crofter’s reaction too is quite unexpected. They have supper together, smoke and  play “mjolis”. He proves to be a good host.  The behaviour of the peddler towards such a host is also quite unexpected. His  stealing of thirty kronors from the old man’s pouch is an act of thanklessness and ingratitude.

āĻĒুā§°āĻŖি āĻ•্ā§°āĻĢ্āϟাā§°ā§° āĻĒ্ā§°āϤিāĻ•্ā§°িāϝ়াāĻ“ āĻāĻ•েāĻŦাā§°ে āĻ…āĻĒ্ā§°āϤ্āϝাāĻļিāϤ। āϤেāĻ“ঁāϞোāĻ•ে āĻāĻ•েāϞāĻ—ে ā§°াāϤিā§° āφāĻšাā§° āĻ—্ā§°āĻšāĻŖ āϕ⧰ে, āϧূāĻŽāĻĒাāύ āϕ⧰ে āφ⧰ু "āĻŽāϜāϞিāϚ" āĻ–েāϞে। āϤেāĻ“ঁ āĻāϜāύ āĻ­াāϞ āĻ—ৃāĻšāϏ্āĻĨ āĻšিāϚাāĻĒে āĻĒ্ā§°āĻŽাāĻŖিāϤ āĻšāϝ়।  āĻāύে āĻ—ৃāĻšāϏ্āĻĨā§° āĻĒ্ā§°āϤি āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āφāϚ⧰āĻŖো āϝāĻĨেāώ্āϟ āĻ…āĻĒ্ā§°āϤ্āϝাāĻļিāϤ। āĻŦৃāĻĻ্āϧāϜāύ⧰ āĻĨāϞীā§° āĻĒā§°া āϤেāĻ“ঁā§° āϤ্ā§°িāĻļ āĻ•্ā§°āύ⧰ āϚুā§°ি āϕ⧰াāϟো āϧāύ্āϝāĻŦাāĻĻ āφ⧰ু āĻ…āĻ•ৃāϤāϜ্āĻžāϤাā§° āĻ•াāĻŽ।

               Uncertainty reaches its climax when the ironmaster comes to know the truth about the peddler. He threatens to call the sheriff and then asks him to go away at once. The peddler tells that he never intends to cheat  him. Nor he means  any harm to them. So, the behaviour of the host is quite unexpected. We are surprised when Miss Edla Willmansson insists on  his stay  against the wish of her father. The end of the story  itself is quite surprising. When declared a thief, the vagabond raises his character to new heights. He leaves 30 kronors to be given back to its rightful owner. He also leaves  a Christmas gift for Edla.

āϝেāϤিāϝ়া āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āĻŦিāώāϝ়ে āϏāϤ্āϝ āϜাāύিāĻŦ āĻĒাā§°ে āϤেāϤিāϝ়া āĻ…āύিāĻļ্āϚāϝ়āϤা āϚূāĻĄ়াāύ্āϤ āĻĒā§°্āϝাāϝ়āϤ āωāĻĒāύীāϤ āĻšāϝ়। āϤেāĻ“ঁ āĻļ্āĻŦেā§°িāĻĢāĻ• āĻŽাāϤিāĻŦāϞৈ āĻ­াāĻŦুāĻ•ি āĻĻিāĻ›িāϞ āφ⧰ু āϤাā§° āĻĒিāĻ›āϤ āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻāĻ•েāĻŦাā§°āϤে āφঁāϤ⧰ি āϝাāĻŦāϞৈ āĻ•ৈāĻ›িāϞ। āĻĒেāĻĄāϞাā§°ে āĻ•ৈāĻ›িāϞ āϝে āϤেāĻ“ঁ āĻ•েāϤিāϝ়াāĻ“ āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻĒ্ā§°āϤাā§°āĻŖা āϕ⧰িāĻŦ āύিāĻŦিāϚাā§°ে। āĻŦা āϤেāĻ“ঁ āϤেāĻ“ঁāϞোāϕ⧰ āĻ•োāύো āĻ•্āώāϤি āĻŦুāϜাāϝ়। āϏেāϝ়েāĻšে, āĻ—ৃāĻšāϏ্āĻĨā§° āφāϚ⧰āĻŖ āϝāĻĨেāώ্āϟ āĻ…āĻĒ্ā§°āϤ্āϝাāĻļিāϤ। āφāĻŽি āφāϚ⧰িāϤ āĻšāĻ“ঁ āϝেāϤিāϝ়া āĻŽিāĻ› āĻāĻĄāϞা āωāχāϞāĻŽেāύāĻ›āύে āϤাāχ⧰ āĻĻেāωāϤাāϕ⧰ āχāϚ্āĻ›াā§° āĻŦিāĻĒā§°ীāϤে āĻĨাāĻ•িāĻŦāϞৈ āϜোā§° āĻĻিāϝ়ে। āĻ•াāĻšিāύীāϟোā§° āϏāĻŽাāĻĒ্āϤি āύিāϜেāχ āϝāĻĨেāώ্āϟ āφāĻļ্āϚ⧰্āϝāϜāύāĻ•। āϝেāϤিāϝ়া āϚোā§° āĻŦুāϞি āϘোāώāĻŖা āϕ⧰া āĻšāϝ়, āĻ­āĻŦāϘুāϰে āϤেāĻ“ঁā§° āϚ⧰িāϤ্ā§°āĻ• āύāϤুāύ āωāϚ্āϚāϤাāϞৈ āωāύ্āύীāϤ āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁ āχāϝ়াā§° āϏāĻ িāĻ• āĻ—ā§°াāĻ•ীāĻ• āϘূā§°াāχ āĻĻিāĻŦāϞৈ ā§Šā§Ļ āĻ•্ā§°'āύাā§° āĻā§°ি āĻĻিāϝ়ে। āϤেāĻ“ঁ āĻāĻĄāϞাā§° āĻŦাāĻŦে āĻāϟা āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāĻ› āωāĻĒāĻšাā§°āĻ“ āĻā§°ি āĻ›ে।


4. What made the peddler finally change his ways?

āĻ•িāĻšে āĻŦিāĻ•্ā§°ীāĻ•াā§°ীāϜāύāĻ• āĻ…ā§ąāĻļেāώāϤ āϤেāĻ“ঁā§° āĻĒāĻĨ āϏāϞāύি āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻŦাāϧ্āϝ āϕ⧰িāϞে?

Answer: In the end the peddler seems to be quite a transformed character. From a seller of  small rattraps and a petty thief, he raises himself to the height of a gentleman. The  basic human goodness uplifts him. This essential goodness in him is awakened through understanding and love of Miss Edla Willmanson. The peddler finally changes his ways and behaves like a perfect gentleman in the end.

āĻļেāώāϤ āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϟো āϝāĻĨেāώ্āϟ āĻĒā§°িā§ąā§°্āϤিāϤ āϚ⧰িāϤ্ā§° āϝেāύ āϞাāĻ—িāĻ›ে। āϏ⧰ু ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° āĻŦিāĻ•্ā§°েāϤা āφ⧰ু āĻāϜāύ āĻ•্āώুāĻĻ্ā§° āϚোā§°ā§° āĻĒā§°া, āϤেāĻ“ঁ āύিāϜāĻ•ে āĻāϜāύ āĻ­āĻĻ্ā§°āϞোāϕ⧰ āωāϚ্āϚāϤাāϞৈ āĻĄাāϙ⧰ āϕ⧰ে। āĻŽৌāϞিāĻ• āĻŽাāĻ¨ā§ąীāϝ় āĻŽāĻ™্āĻ—āϞāĻŽāϝ়āϤাāχ āϤেāĻ“ঁāĻ• āωāύ্āύāϤ āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁā§° āĻŽাāϜ⧰ āĻāχ āĻ…āϤ্āϝাā§ąāĻļ্āϝāĻ•ীāϝ় āĻŽāĻ™্āĻ—āϞāĻŽāϝ়āϤা āĻŽিāĻ› āĻāĻĄāϞা āωāχāϞāĻŽেāύāĻ›āύ⧰ āĻŦুāϜাāĻŦুāϜি āφ⧰ু āĻĒ্ā§°েāĻŽā§° āϜ⧰িāϝ়āϤে āϜাāĻ—্ā§°āϤ āĻšāϝ়। āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āĻ…ā§ąāĻļেāώāϤ āύিāϜ⧰ āĻĒāĻĨ āϏāϞāύি āϕ⧰ে āφ⧰ু āĻļেāώāϤ āĻāϜāύ āύিāĻ–ুঁāϤ āĻ­āĻĻ্ā§°āϞোāϕ⧰ āĻĻā§°ে āφāϚ⧰āĻŖ āϕ⧰ে।

               When the truth about him is exposed, the ironmaster can’t tolerate his  presence any  more. But Edla feels sorry for the unfortunate man. She wants to have him enjoy a day  of peace with them. She thinks it unethical to chase away  a guest. They had invited and  promised him “Christmas cheer”.

āϝেāϤিāϝ়া āϤেāĻ“ঁā§° āĻŦিāώāϝ়ে āϏāϤ্āϝ āωāύ্āĻŽোāϚিāϤ āĻšāϝ়, āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āϤেāĻ“ঁā§° āωāĻĒāϏ্āĻĨিāϤি āφ⧰ু āϏāĻš্āϝ āϕ⧰িāĻŦ āύোā§ąাā§°ে। āĻ•িāύ্āϤু āĻāĻĄāϞাāχ āĻĻুā§°্āĻ­āĻ—ীāϝ়া āĻŽাāύুāĻšāϜāύ⧰ āĻŦাāĻŦে āĻĻুāĻ– āĻ…āύুāĻ­ā§ą āϕ⧰ে। āϤাāχ āϤেāĻ“ঁāĻ• āϤেāĻ“ঁāϞোāϕ⧰ āϏৈāϤে āĻļাāύ্āϤিā§° āĻāϟা āĻĻিāύ āωāĻĒāĻ­োāĻ— āϕ⧰িāĻŦ āĻŦিāϚাā§°ে। āϤাāχ āĻāϜāύ āĻ…āϤিāĻĨিāĻ• āĻ–েāĻĻি āĻĒāĻ োā§ąাāϟো āĻ…āύৈāϤিāĻ• āĻŦুāϞি āĻ­াāĻŦে। āϤেāĻ“ঁāϞোāĻ•ে āϤেāĻ“ঁāĻ• āφāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϜāύাāχāĻ›িāϞ āφ⧰ু āĻĒ্ā§°āϤিāĻļ্ā§°ুāϤি āĻĻিāĻ›িāϞ āϝে "āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāϛ⧰ āφāύāύ্āĻĻ"।

                It is ironical that the peddler mends his ways when he is thought to be  a theif. But that doesn’t happen. Edla’s human behaviour and kindness  have changed him. He leaves  thirty kornors to be returned to its rightful owner. He also leaves a Christmas gift for  Edla.

āĻāχāϟো āĻŦিāĻĄ়āĻŽ্āĻŦāύাā§° āĻŦিāώāϝ় āϝে āϝেāϤিāϝ়া āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻĨিāĻĢ āĻŦুāϞি āĻ­āĻŦা āĻšāϝ় āϤেāϤিāϝ়া āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āϤেāĻ“ঁā§° āĻĒāĻĨ āĻŦোā§° āϏংāĻļোāϧāύ āϕ⧰ে। āĻ•িāύ্āϤু āϏেāϝ়া āύāĻšāϝ়। āĻāĻĄāϞাā§° āĻŽাāύুāĻšā§° āφāϚ⧰āĻŖ āφ⧰ু āĻĻāϝ়াāχ āϤেāĻ“ঁāĻ• āϏāϞāύি āϕ⧰িāĻ›ে। āϤেāĻ“ঁ āϤ্ā§°িāĻļāϟা āϕ⧰্āĻŖā§° āĻā§°ি āχāϝ়াā§° āϏāĻ িāĻ• āĻ—ā§°াāĻ•ীāĻ• āϘূā§°াāχ āĻĻিāĻŦ। āϤেāĻ“ঁ āĻāĻĄāϞাā§° āĻŦাāĻŦে āĻāϟা āĻ–্ā§°ীāώ্āϟāĻŽাāĻ› āωāĻĒāĻšাā§°āĻ“ āĻā§°ি āĻ›ে।

5. How does the metaphor of the rattrap serve to highlight the human predicament?

ā§°াāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° ā§°ূāĻĒāĻ•ে āĻ•েāύেāĻ•ৈ āĻŽাāύুāĻšā§° āĻĻুā§°্āĻĻāĻļাāĻ• āφāϞোāĻ•āĻĒাāϤ āϕ⧰ে?

Answer: In the short story “The Rattrap” the author Selma Lagerlof uses the metaphor of the rattrap very effectively. It uses to highlight human predicament. He is struck by an idea. The whole world is nothing but a big rattrap. It sets baits for people. The riches and joys, shelter and food, are just baits. The moment one is tempted to touch the bait, the rattrap closes in on him. Then everything comes to an end.

āϚুāϟি āĻ—āϞ্āĻĒ "āĻĻ্āϝ ā§°াāϟ্ā§°েāĻĒ"āϤ āϞেāĻ–িāĻ•া āϚেāϞāĻŽা āϞাāĻ—াā§°āϞāĻĢে ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° ā§°ূāĻĒāĻ• āĻ…āϤি āĻ•াā§°্āϝāϕ⧰ীāĻ­াā§ąে āĻŦ্āĻ¯ā§ąāĻšাā§° āϕ⧰িāĻ›ে। āχ āĻŽাāύুāĻšā§° āĻĻুā§°্āĻĻāĻļাā§° āĻ“āĻĒā§°āϤ āφāϞোāĻ•āĻĒাāϤ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻŦ্āĻ¯ā§ąāĻšাā§° āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁ āĻāϟা āϧাā§°āĻŖাā§° āĻĻ্āĻŦাā§°া āφāĻ•্ā§°াāύ্āϤ āĻšৈāĻ›ে। āĻ—োāϟেāχ āĻĒৃāĻĨিā§ąীāĻ–āύ āĻāϟা āĻĄাāϙ⧰ ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° āĻŦাāĻšিā§°ে āφāύ āĻāĻ•ো āύāĻšāϝ়। āχ āĻŽাāύুāĻšā§° āĻŦাāĻŦে āϟোāĻĒ āύিā§°্āϧাā§°āĻŖ āϕ⧰ে। āϧāύ-āϏāĻŽ্āĻĒāϤ্āϤি āφ⧰ু āφāύāύ্āĻĻ, āφāĻļ্ā§°āϝ় āφ⧰ু āĻ–াāĻĻ্āϝ āĻ•েā§ąāϞ āϟোāĻĒ। āϟোāĻĒāϟো āϏ্āĻĒā§°্āĻļ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻĒ্ā§°āϞোāĻ­িāϤ āĻšোā§ąাā§° āĻŽুāĻšূā§°্āϤāϤ, ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒāϟো āϤেāĻ“ঁā§° āĻ“āϚ⧰āϞৈ āϏোāĻŽাāχ āϝাāϝ়। āϤেāϤিāϝ়া āϏāĻ•āϞো āĻļেāώ āĻšৈ āϝাāϝ়।

                The peddler is lost in a big and confusing forest. Now his own turn has come. He has let himself befooled by a bait. Those thirty kronors that he stole prove to be a bait. Again the metaphor of the rattrap comes alive. The ironmaster invites the peddler to his manor house. He refuses to go there. Going there will mean like going voluntarily into the lion’s den. The peddler describes human  predicament to the ironmaster. The peddler would have been trapped in had he not raised himself above petty temptations.

āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ āĻāϟা āĻĄাāϙ⧰ āφ⧰ু āĻŦিāĻ­্ā§°াāύ্āϤিāϕ⧰ āĻ…ā§°āĻŖ্āϝāϤ āĻšেā§°াāχ āĻ—ৈāĻ›ে। āĻāϤিāϝ়া āϤেāĻ“ঁā§° āύিāϜ⧰ āĻĒাāϞ āφāĻšিāĻ›ে। āϤেāĻ“ঁ āύিāϜāĻ•ে āĻāϟা āϟোāĻĒā§° āĻĻ্āĻŦাā§°া āĻŦোāĻ•া āĻŦāύাāĻŦāϞৈ āĻĻিāĻ›ে। āϤেāĻ“ঁ āϚুā§°ি āϕ⧰া āϏেāχ āϤ্ā§°িāĻļāĻ•্ā§°'āύাā§°āĻŦোā§° āϟোāĻĒ āĻšিāϚাāĻĒে āĻĒ্ā§°āĻŽাāĻŖিāϤ āĻšāϝ়। āφāĻ•ৌ ā§°াāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° ā§°ূāĻĒāĻ• āϜীā§ąিāϤ āĻšৈ āωāĻ িāϞ। āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύāĻ• āϤেāĻ“ঁā§° āĻŽāύোā§° āϘ⧰āϞৈ āύিāĻŽāύ্āϤ্ā§°āĻŖ āϕ⧰ে। āϤেāĻ“ঁ āϤাāϞৈ āϝাāĻŦāϞৈ āĻ…āϏ্āĻŦীāĻ•াā§° āϕ⧰ে। āϤাāϞৈ āϝোā§ąাā§° āĻ…ā§°্āĻĨ āĻš'āĻŦ āϏ্āĻŦেāϚ্āĻ›াāχ āϏিংāĻšā§° āĻ—ুāĻšাāϞৈ āϝোā§ąাā§° āĻĻā§°ে। āĻĒেāĻĄāϞাā§°ে āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°āĻ• āĻŽাāύুāĻšā§° āĻĻুā§°্āĻĻāĻļাāĻŦā§°্āĻŖāύা āϕ⧰িāĻ›ে। āϝāĻĻি āϤেāĻ“ঁ āύিāϜāĻ•ে āĻ•্āώুāĻĻ্ā§° āĻĒ্ā§°āϞোāĻ­āύ⧰ āĻ“āĻĒā§°āϤ āωāϤ্āĻĨাāĻĒāύ āύāϕ⧰ে āϤেāύ্āϤে āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ āĻ†ā§ąāĻĻ্āϧ āĻšৈ āĻĒā§°িāϞāĻšেঁāϤেāύ।

6. The peddler comes out as a person with a subtle sense of humour. How does this serve in lightening the seriousness of the theme of the story and also endear him to us?

āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύ āϏূāĻ•্āώ্āĻŽ āĻšাāϏ্āϝ⧰āϏāĻŦোāϧ⧰ āϏৈāϤে āĻāϜāύ āĻŦ্āϝāĻ•্āϤি āĻšিāϚাāĻĒে āĻ“āϞাāχ āφāĻšে। āĻāχāϟোā§ąে āĻ•াāĻšিāύীāϟোā§° āĻŦিāώāϝ়āĻŦāϏ্āϤুā§° āĻ—āĻŽ্āĻ­ীā§°āϤা āĻĒাāϤāϞ āϕ⧰াāϤ āĻ•েāύেāĻ•ৈ āϏāĻšাāϝ় āϕ⧰ে āφ⧰ু āϤেāĻ“ঁāĻ• āφāĻŽাā§° āĻŦাāĻŦে āĻĒ্ā§°িāϝ় āϕ⧰ি āϤোāϞে?

Answer:  Selma Lagerlof presents the character of the peddler with a great sense of humour. The vagabond is not overburdened with mortality. He doesn’t mind resorting to both begging and petty thievery. It keeps his body and soul together. He doesn’t allow the sad and monotonous life to overpower him. He has a natural tendency to philosophise life. It makes life less burdensome. His sense of humour makes him accept that he is a rat. All other human beings are so. The world is nothing but a big rattrap. Its riches and joys are like baits. Anyone who touches the bait, the rattrap closes in on him. Then everything comes to an end.

āϚেāϞāĻŽা āϞাāĻ—াā§°āϞāĻĢে āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āϚ⧰িāϤ্ā§°āϟো āϝāĻĨেāώ্āϟ āĻšাāϏ্āϝ⧰āϏ⧰ āϏৈāϤে āωāĻĒāϏ্āĻĨাāĻĒāύ āϕ⧰ে। āĻ­āĻŦāϘুāϰে āĻŽৃāϤ্āϝুā§° āϏৈāϤে āĻ…āϤ্āϝাāϧিāĻ• āĻ­াā§°াāĻ•্ā§°াāύ্āϤ āύāĻšāϝ়। āϤেāĻ“ঁ āĻ­িāĻ•্āώা āφ⧰ু āĻ•্āώুāĻĻ্ā§° āĻĻুāϝ়োāϟা ā§°āĻ•্āώাāϕ⧰িāĻŦāϞৈ āφāĻĒāϤ্āϤি āύāϕ⧰ে। āχ āϤেāĻ“ঁā§° āĻļā§°ীā§° āφ⧰ু āφāϤ্āĻŽাāĻ• āĻāĻ•েāϞāĻ—ে ā§°াāĻ–ে। āϤেāĻ“ঁ āĻĻুāĻ–ী āφ⧰ু āĻāĻ•āϘেāϝ়াāĻŽী āϜীā§ąāύāĻ• āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻ…āϤিāĻ•্ā§°āĻŽ āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āύিāĻĻিāϝ়ে। āϤেāĻ“ঁā§° āϜীā§ąāύāĻ• āĻĻā§°্āĻļāύ āϕ⧰াā§° āĻāĻ• āϏ্āĻŦাāĻ­াā§ąিāĻ• āĻĒ্ā§°ā§ąāĻŖāϤা āφāĻ›ে। āχ āϜীā§ąāύāĻ• āĻ•āĻŽ āĻŦোāϜা āϕ⧰ি āϤোāϞে। āϤেāĻ“ঁā§° āĻšাāϏ্āϝ⧰āϏāĻŦোāϧে āϤেāĻ“ঁāĻ• āϏ্āĻŦীāĻ•াā§° āϕ⧰িāĻŦāϞৈ āĻŦাāϧ্āϝ āϕ⧰ে āϝে āϤেāĻ“ঁ āĻāϜāύ āύিāĻ—āύি। āφāύ āϏāĻ•āϞো āĻŽাāύুāĻš āϤেāύে। āĻĒৃāĻĨিā§ąীāĻ–āύ āĻāϟা āĻĄাāϙ⧰ ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒā§° āĻŦাāĻšিā§°ে āφāύ āĻāĻ•ো āύāĻšāϝ়। āχāϝ়াā§° āϧāύ āφ⧰ু āφāύāύ্āĻĻ āϟোāĻĒāĻŦোā§°ā§° āĻĻā§°ে। āϝিāĻ•োāύো āĻŦ্āϝāĻ•্āϤিāϝ়ে āϟোāĻĒāϟো āϏ্āĻĒā§°্āĻļ āϕ⧰ে, ā§°েāϟāϟ্ā§°েāĻĒāϟো āϤেāĻ“ঁā§° āĻ“āϚ⧰āϞৈ āϝাāϝ়। āϤেāϤিāϝ়া āϏāĻ•āϞো āĻļেāώ āĻšৈ āϝাāϝ়।

                The encounter of the ironmaster and the peddler brings out his unfailing sense of humour. The ironmaster mistakes him for an old acquaintance. The peddler lets this misunderstanding to prevail upon him. He warns the ironmaster that he too “will get caught in the trap”. Even the ironmaster accepts that it was “not so badly said”.

āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§° āφ⧰ু āĻĒেāĻĄāϞাā§°ā§° āĻŽুāĻ–াāĻŽুāĻ–ি āĻšোā§ąাāϟোā§ąে āϤেāĻ“ঁā§° āĻ…āĻŦিā§°াāĻŽ āĻšাāϏ্āϝ⧰āϏ⧰ āĻ…āύুāĻ­ূāϤি āωāϞিāϝ়াāχ āφāύিāĻ›ে। āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°ে āϤেāĻ“ঁāĻ• āĻāϜāύ āĻĒুā§°āĻŖি āĻĒā§°িāϚিāϤ āĻŦ্āϝāĻ•্āϤিā§° āĻŦাāĻŦে āĻ­ুāϞ āϕ⧰ে। āĻĒেāĻĄāϞাā§°āϜāύে āĻāχ āĻ­ুāϞ āĻŦুāϜাāĻŦুāϜিāĻ• āϤেāĻ“ঁā§° āĻ“āĻĒā§°āϤ āĻĒ্ā§°āĻ­াā§ą āĻĒেāϞাāĻŦāϞৈ āĻĻিāϝ়ে। āϤেāĻ“ঁ āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°āĻ• āϏāϤ⧰্āĻ• āϕ⧰ি āĻĻিāĻ›িāϞ āϝে āϤেāĻ“ঁāĻ“ "āĻĢাāύ্āĻĻāϤ āĻĒā§°িāĻŦ"। āφāύāĻ•ি āχāϏ্āϤ্ā§°ীāĻŽাāώ্āϟাā§°েāĻ“ āϏ্āĻŦীāĻ•াā§° āϕ⧰ে āϝে āĻāχāϟো "āχāĻŽাāύ āĻŦেāϝ়াāĻ•ৈ āĻ•োā§ąা āĻšোā§ąা āύাāĻ›িāϞ"।



by

Bhagyashree  Baruah


Paid E-Notes Available

Only 50 Rupees (Get All Chapter Notes)


----- STEP - 1 -----

Pay Now

----- STEP - 2 -----

Apply Now


 Product Code: DAM000039 

New Update 2026